Naší nadějné brankářsko-hráčské obojživelnici Věrušce zatím zdraví moc nepřeje a do turnaje nenastoupila. Během sezony se nám dvakrát rozzářila naděje v podobě příchodu komety Jitušky, která k nám přišla z kroužku. Plus nadějná, talentovaná Anet. Jitušku tímto zdravím po dvouměsíční nemoci a přeji plné uzdravení bez komplikací. Anet se nám po neuvěřitelně slibném začátku rozhodla k ukončení kariéry a já ji tímto veřejně žádám, ať si to ještě rozmyslí.

Do turnaje vstupujeme s brankářkou v podobě Danči, která si své jediné chytání vyzkoušela jako záskok na turnaji za cizí tým. Daniele obrovské díky za odvahu a ochotu jít do brány, jinak bychom do turnaje nejspíše ani nenastoupili. Plakání stranou, jdeme se učit bránit. Na před turnajovém tréninku se ujišťuji hráček, jestli jsou si vědomy gólmanky bez zaučení základu v bráně? Jsem ujištěn, že uvidím perfektní osobní obranu … OK. Brankářka se nám společně s dvěma hráčkami vrací z lyžařského výcviku přímo na turnaj a my první dvě utkaní prohráváme rozdílem jedenácti branek. Ať už zápasy končí podobným výsledkem, viděli jsme dvě odlišné utkání.

V prvním se nám daří držet herní tempo soupeře a s jistými hlavami nahoře si tvoříme šancí za šancí. Ty bohužel končí na perfektně chytající brankářce Lutína. S ledovým klidem se nebojím říct na nejlepší golmance soutěže. Psychicky v zápase neklesáme, a i za nepříznivého ukazatele skóre vytváříme střídání od střídání divácky atraktivní zápas.

Druhý zápas si prohráváme v hlavách. Neunášíme soupeřovy nahození, které často končí v bráně. Místo poctivé obrany převládá individuální touha po brance. Darujeme Olomouci hladké vítězství.

Před třetím zápasem proslov na témata: osobní obrana, hlava nahoře, proměňování šanci, představa sebe sama v pozici nové brankářky před plnou halou. Poslední věta zněla, když dvacet gólů dostaneme, proč jich nemůžeme dát jednadvacet? Začíná zápas a spojení osobní obrana si můžeme škrtnout. Za Vítkovice nastupuje budoucí naděje ženského florbalu, kterou je potřeba ztrojit, abychom ji zabránili vstřelit branku. Holkám se nakreslí a vysvětlí způsob vytlačovaní a najednou tu máme zápas šitý nám na míru. Celý průběh zápasů se odvíjí od toho, zda hráčka Vítkovic je či není na hřišti a zápas získává tenisový nádech, připomínající udržení si podání. Vyrovnaná bitva náš učí zavírat osu hřiště a vytlačovat hráče mimo nebezpečné prostory. Holky se navzájem povzbuzují, Danča nám chytá situaci dvě na nulu. Minutu před koncem vyrovnáváme na 8:8 a hala praská radostí. Dvacet vteřin do konce neubráníme hráččino podání a inkasujeme branku, která i přes bojovnou snahu v power play rozhoduje o vítězství Vítkovic. Odcházíme do šaten a hlavy nám zvedá potlesk a skandování tribuny plné rodičů a fanoušků na náš předvedený výkon. Jedním z témat před zápasem bylo také, že ve sportu jde hlavně o zábavu. O zábavu hráče a fanouška, a dokud to hráč nevzdá, tak to fanouška bude vždy bavit. Pochopení tohoto pravidla mi dala za pravdu jedna z hráček při odchodu do šaten se slovy: “Tak o tomhle jsi mluvil”.

Čtvrtý zápas s klasickou pozápasovou pozvánkou na oční, jelikož se už hráčky snažíte dotlačit k vybičování se posledních sil pohledem, je potřeba zamáčknutí oční bulvy zpět. Zápas opět herně i výsledkově vyrovnaný nedokážeme dotáhnout do vítězného konce. Možné uspokojení z předvedeného výkonu v předešlém zápase, či únava nám nedovoluje pocit domácího vítězství.

S turnajem se loučíme opět zkušenější a motivovanější do příštích tréninků. Pokud bych měl vyzvednout posun od ostatních turnajů, tak neuvěřitelná hlava nahoře, která chvílemi připomínala smečku surikat. Nahrávky do volných prostorů, mířené zakončení a pohyb s hlavou nahoře byly herní projevy, kterými jsme se pyšně vyznačovali po celý turnaj.

Děkuji za předvedené výkony a bojovnost celého týmu.

Sestava:

Hladilová Marie, Maříková Anička, Palacká Julie, Ředinová Alžběta, Sobotová Lucie, Šustrová Karolína, Šustrová Pavlína, Valachová Daniela, Vyskočilova Anna Sofie.