V 21. kole divize - D se mužský A-tým vydal na poslední venkovní utkání v sezoně na půdu 4. celku tabulky - Aligators Klobouky. Po sympatickém výkonu na hřišti nám sice výsledek nezajistil zisk žádného bodu, ale zlepšený herní dojem dokázal částečně napravit pachuť prohry.
V uplynulém víkendu se představil mužský A tým na domácí půdě. Kde změřil své síly se soupeřem Snipers Třebíč, kterému měl z prvního vzájemného utkání, co vracet. Odplata se nakonec povedla na jedničku, po jasném průběhu zápasu zvítězilo domácí SK v poměru 12:4.
V neděli jsme se s florbalovou přípravkou vydali na turnaj do Litovle, kde nás čekaly čtyři zápasy proti Olomouci, Uničovu, Lipníku a domácí Litovli. Celý turnaj se nesl v příjemné sportovní atmosféře a pro naše nejmladší hráče byl další cennou příležitostí sbírat zkušenosti ze zápasů.
Rozpis soutěže Olomouckého přeboru připravil mužskému céčku Svatovalentýnské menu v podobě soupeřů z Postřelmova a Lutína.
Když se v pátek ráno na prostějovském nádraží objevily naše hráčky ještě s ospalýma očima, ale s úsměvem od ucha k uchu, věděli jsme, že nás čeká víkend, na který budeme dlouho vzpomínat. Vlak v 5:00 ráno není pro nikoho jednoduchý start, ale děvčata to vzala jako dobrodružství. A přesně tak se nesl celý turnaj – jako jedna velká společná výprava.
V Praze jsme se pohybovali tramvajemi a metrem jako ostřílení cestovatelé. Každá jízda byla malý zážitek, každé přesedání malá výprava. Ubytování v hotelu bylo příjemné, snídaně výborné a energie z nich byla znát. Obědy i večeře jsme měli přímo na hale, což nám umožnilo být neustále v turnajovém rytmu. A teď už k tomu nejdůležitějšímu – k samotným zápasům.
První zápas turnaje. První krok do neznáma. A naše holky do toho vlétly s obrovskou chutí. Polský tým se snažil, bojoval, ale od začátku bylo vidět, že jsme připravené, sehrané a hladové po úspěchu. Výsledek 1:15 mluví sám za sebe, ale nejvíc nás těšilo, že holky hrály s respektem k soupeři a s pokorou. Skvělý vstup do turnaje.
Druhý zápas byl úplně jiný příběh. Bohemka je tradičně silná a rychlá, a holky se s tím popraly statečně. Zápas byl od začátku vyrovnaný, plný osobních soubojů a rychlých brejků. Dvakrát jsme dokázali srovnat, dvakrát jsme ukázali obrovskou vůli. Nakonec rozhodl jediný moment – malá chyba, malá nepozornost, která nás stála bod.
Ranní čas, silný soupeř, těžký začátek. Chodov nás zatlačil, ale holky ukázaly charakter. Postupně jsme přebíraly iniciativu, začaly si věřit a dvě krásné branky nás poslaly do vedení. Závěr byl dramatický, ale děvčata to ustála s obrovskou odvahou. Tohle vítězství mělo pro nás velkou váhu.
Tady už to byla radost sledovat. Holky hrály s lehkostí, sebevědomím a chutí tvořit. Každá akce měla hlavu a patu, každá hráčka přidala něco svého. Góly padaly po krásných kombinacích i po důrazu před brankou. Byl to zápas, který ukázal, že jsme přijeli do Prahy bojovat o nejvyšší příčky.
Z tohoto zápasu jsme měli velký respekt. Byla pro nás výhra naprosto důležitá, a proto na hráčky mohl dolehnout lehký stres. Ovšem po pár minutách jsme zjistili, že zápas je spíše přikloněn na naši stranu a proto jsme neváhali a holky poslaly do sítě čtyři krásné góly. Každá ukázala skvělý výkon a brankářka předvedla několik klíčových zákroků. Postup do semifinále byl zasloužený.
Tohle byl zápas, který prověří charakter. Štíři hráli tvrdě, rychle a neustále nás tlačili. Ale my jsme bojovali o každý míček, o každý centimetr hřiště. Když jsme dali rozhodující gól, radost byla obrovská. V tu chvíli jsme věděli, že finále je naše – a že jsme si ho vybojovali srdcem.
Finále. Vrchol turnaje. Atmosféra, která se nedá popsat – musí se zažít. Holky byly připravené, odhodlané a plné energie. A zápas podle toho vypadal. Byla to přestřelka plná emocí na obou stranách.
Každá hráčka nechala na hřišti úplně všechno. A pak přišel moment, který bolí – nešťastný vlastní gól. Situace, která se stane jednou za sezónu. Smůla, náhoda, okamžik, který nikdo neovlivní.
Holky se ale nezlomily. Bojovaly dál, tlačily, snažily se vyrovnat. Až do poslední vteřiny. Když zazněla siréna, věděli jsme, že jsme sice prohráli zápas, ale vyhráli jsme mnohem víc.
Vyhráli jsme respekt. Vyhráli jsme srdce diváků. Vyhráli jsme sami nad sebou.
A my jako trenéři?
Byli jsme hrdí. Nesmírně hrdí. Na každou jednu hráčku, na celý tým, na rodiče, kteří nás podporovali, i na atmosféru, kterou jsme společně vytvořili. Děkujeme za možnost a už teď se těšíme na další turnaj.
