Sestava:

Michal Tižo – Marek Čech, Viktor Čech, Tobiáš Fraus, Filip Jančík, Přemysl Janů, František Jelínek, Michal Kačo, Martin Kameník, Robert Káňa, Lukáš Kráčmar, Daniel Němeček, Erik Opluštil, Hynek Skácel, Tomáš Stýblo, Jáchym Škultety, Nela Vitásková

Výsledky:

Skupina:
SK K2 – FBC Gepardi Brno 5:2
SK K2 – FBC Liberec 5:4
SK K2 – Black Angels 18:0
Play off:
SK K2 – FBC Surikaty Košice Suriducks 8:0
SK K2 – Gorily Plzeň 9:3
SK K2 – Acema Sparta Praha 3:2
SK K2 – FBC Gepardi Brno 2:1

Komentář trenéra Martina Černého:

Na začátku sezóny jsme se rozhodli, že absolvujeme větší množství neligových turnajů. Začali jsme Moravian Cupem a dalším v pořadí byl ihned po Novém roce mezinárodní turnaj Prague Floorball Cup v Praze, kterého se účastnilo 259 týmů ze šesti zemí.

Vzhledem k množství zápasů, náročnosti turnaje a úzké soupisce jsme oslovili přátelský klub FBS Olomouc, zda by se nechtělo k nám pár hráčů připojit, abychom mohli hrát na 3 pětky. Slovo dalo slovo a v pátek 2. ledna jsme začali naši pouť už v 5:00 ráno na nádraží (ufff).

První šok přišel hned na úvod. Náš první zápas se odehrával v pátek dopoledne na hale TJJM Chodov. Po příchodu jsme se museli ujistit, jestli jsme správně a nezaměnili jsme florbalovou halu za halu na lední hokej. Teploměr visící na zdi haly ukazoval 10 stupňů! Na hřišti pobíhali rozhodčí v teplácích a v zimní bundě. Když pískli, šla od nich pára jak od parní lokomotivy. Hráči si museli neustále třepat lahvemi s pitím, aby jim nezamrzly. Jako trenér jsem odmítal nastoupit a opustit roh vedle střídačky, kde jsem seděl na topení. I přes pomalý rozjezd jsme ale zápas s FBC Gepardi Brno s přehledem vyhráli.

Turnaj PFC je obrovský a s tím souvisí i náročné cestování. Hrálo se dohromady na 14 halách. Rozlosování pro nás nebylo přívětivé. Ó, jak jsme záviděli holkám, které hrály celou dobu na jedné hale. My bychom za nasbírané kilometry klidně mohli získat zlatou kartu PID. Ale zase jsme poznali i něco jiného.

Druhý den začal velmi zvesela. Na snídani čekalo překvapení na Jášu, který ten den slavil narozeniny. Dort a blahopřání nejen od spoluhráčů, ale i od celé haly hotelových hostů, kteří byli zrovna na snídani, vykouzlilo tomuhle dlouhánovi ruměnce na tváři a lechtavý pocit v břiše. Energie týmu stoupala k výšinám.

Tým byl nabuzený a připravený se rvát. Ten den to schytali v posledním zápase skupiny Black Angels a v prvním kole play-off FBK Surikaty Košice Suriducks. Výsledky 18:0 a 8:0 potvrdily, že tenhle tým je mašina na góly, podpořená skvěle pracující obranou a neskutečně chytajícím gólmanem.

Neděle, poslední den turnaje. Play-off, kde není prostor zaváhat. Kde každý zápas rozhoduje. Čtvrtfinále, 8 nejlepších týmů. Před námi soupeři zvučných jmen – Gorily Plzeň, ACEMA Sparta Praha či Gepardi Brno.

Plzeňský soupeř na nás nastoupil ve velkém stylu, po první půli jsme prohrávali 1:2. Neměl ale sebemenší šanci. Tenhle rozjetý vlak nikdo nezastaví. Konec zápasu a Gorily utíkají s výpraskem 9:3.

Blíží se semifinále. Zápas, který rozhodne, jestli máme šanci se poprat o trofej nejcennější. A znovu se projevuje TÝM. Při přesunu na halu se dohodne týmová challenge. Všichni včetně trenérů si nabarvíme vlasy na modro. Omluvenku dostává gólman Michal, protože jeho helma a pot při zápase by z něj mohlo udělat Šmoulu natrvalo. Co už, že jsme vykoupili drogérii a modré barvy nebylo dost. Kdo neměl modrou, dal si černou. Trenér jako by omládl o 20 let.

Sparta chtěla strašně moc. Zápas byl bitvou o každý míček, o každý metr hřiště. Náš tým ale hnalo publikum. Ne, ne, žádní pražáci v hledišti neměli navrch. Halou bouřily chorály našich mladších žáků, kteří nás přišli podpořit. Infarkt zažívali rodiče sledující online přenosy, zejména když jsme dostali v poslední minutě dvouminutový trest. Nás nedostanou. Další krok splněn. Jdeme do finále. 

Finálový zápas byl pro všechny zápasem s velkým Z. Slavnostní nástup potemnělou halou v záři reflektorů. Hymna České republiky, kdy cítíte hrdost nejen k vlajce, ke které upíráte zrak, ale zejména hrdost na tým, co dokázal, kam až se dostal. Vyhlášení line-up vehnalo nejednomu rodiči slzu do oka.

Tahle cesta byla bláznivá – jako cesta divočinou. Vyprášili jsme gorily, roznesli surikaty, gepardi nedostali šanci a ani andělská síla si na nás nepřišla. Před sebou máme posledního soupeře. Nám dobře známe Gepardy z Brna, které jsme v základní skupině přehráli 5:2. Finále je ale jiný zápas. Zde neplatí žádná historie, jen síla, vůle a bojovnost. 

Byl to tvrdý souboj. A na jeho konci svítí na tabuli 2:1 pro Prostějov. Výbuch radosti, štěstí a energie pulsuje na hřišti. Hráči skáčou jeden na druhého a objímají se. Halou se nese řev, který by zboural Svatovítskou katedrálu. Je to tam! Dosáhli jsme na vrchol. A teď je čas na oslavy.

O tom, že naše prvenství nebyla náhoda, svědčí několik skutečností. Prestižní ocenění MVP hráč turnaje (Most Valuable Player) v kategorii B15 získává náš Michal Kačo. Nejlepším gólmanem v kategorii je Michal Tižo. Náš tým jako jediný vyhrál všechny své zápasy. Získal turnajové ocenění Goal Machine B15 za největší průměrný počet branek v zápase (7,14). A obsadil druhou pozici ze všech 259 týmů v počtu celkově vstřelených branek (50). 

Na závěr bych rád poslal pár osobních poděkování. 

Klukům z Olomouce za to, že nás doplnili. Byli jste platnými členy týmu! Díky všem a speciálně pro Erika „haf“.

Všem hráčům za to, jak k turnaji přistoupili. S nadšením, vůlí, nasazením, … Byla to úžasná jízda. Kdykoliv si na to vzpomenu, běhá mi mráz po zádech.

V neposlední řadě Petře Škultety, která mě jako jediná nenechala ve štychu a pomohla mi jako vedoucí družstva s realizací. Bez tvé pomoci při přesunech a organizaci jednotlivých dnů, a i bez večerních diskusí ohledně formací, by tenhle víkend nebyl tak úžasný.

Na konec hláška, která tým provázela celým turnajem. Věřím, že každý hráč, když ji uslyší, okamžitě zpozorní a je připraven: Let’s go týme!