Ve dnech 5. – 7. června se mladší žákyně rozloučily se sezonou ve velkém stylu. Na turnaji Ostrava Cup prošly celým turnajem bez jediné porážky.

Další turnaj starších žáků ukázal, že letošní tým stále hledá svou pohodu i energii. Přesto nelze popřít jeho potenciál. V Olomouci to nebylo o bodech, ale o lekci. A hráči ukázali, že i když cesta není snadná, sílu mají – jen ji musí přetavit do výkonu.
Jakub Koutný – Adam Foretek, Tobiáš Fraus, Štěpán Hýbl, Filip Jančík, František Jelínek, Michal Kačo, Martin Kameník, Daniel Němeček, Hynek Skácel, Tomáš Stýblo, Jáchym Škultety, Nela Vitásková
FBC Hranice Orli – SK K2
Prostějov
5:3
SK K2 Prostějov – Torpedo Havířov 4:7
Skládání sestavy před turnajem nebylo zrovna snadné. Nemoci a zranění nám často vystavují stopku. Když k tomu připočteme velmi úzkou soupisku, dostáváme se často do komplikací. Tentokrát jsme do A týmu povolali i vybrané mladší žáky – Adama Foretka a Štěpána Hýbla. A kluci ukázali, že mají na to, aby hráli za tento tým. S lehkým respektem, ale obrovským nasazením vletěli do utkání.
První zápas s Hranicemi jako by z oka vypadl tomu minulému s Ostravou. Začínáme skvěle, získáváme navrch, ale pak se najednou něco zlomí a my postupně ztrácíme. Hráči jako by si mysleli, že se vše uhraje samo. V závěru se opět snažíme zápas zvrátit, ale stejně jako minule dostáváme gól do prázdné branky při našem power play.
O přestávce mezi zápasy jsme s hráči měli důrazný rozhovor. Takhle není možné hrát. Takto se nechceme prezentovat. Bez makání a nasazení po celou dobu zápasu nemáme šanci být úspěšní. Museli jsme také upravit systém hry, protože nás čekal zápas s lídrem soutěže Havířovem, který se prezentuje kvalitní hrou a spoustou vstřelených gólů.
Musím před hráči smeknout, protože i když museli hrát úplně jinak, než jsme zvyklí, přenesli na hřiště přesně to, co bylo naordinováno v šatně. Havířov narazil na skvěle pracující a komunikující tým a najednou si s tím nevěděl rady. Kromě nesmyslné chyby v závěru třetiny, kdy jsme inkasovali sekundu před sirénou, by se výkon v první části dal nazvat výborným. Třetinu končíme se stavem 1:3 v náš neprospěch, ale s pocitem, že máme na to uhrát kvalitní výsledek.
Druhá třetina nám bohužel nevyšla. Tři branky v krátkém rozmezí opět srazily veškeré naděje do propasti. V poslední přestávce si dáváme cíl – vrátit se ke hře z úvodu zápasu a třetí třetinu vyhrát na skóre. Z týmu je znovu cítit hladovost a bojovnost.
Cíl splněn. Havířov nás nepřehrává a poslední třetinu vyhráváme v poměru 2:1. Jasně, na třetiny se nehraje – prohráli jsme. Ale je to pozitivní signál. Že když makáme, výsledky se dostaví. Měli bychom si to už konečně zafixovat do hlavy, ztratit respekt a hrát svou hru. Věřím, že na dalším turnaji už body urveme – a to bude zlom, který nás nakopne dál.