Marek letos debutoval v Superlize a stal se po Marku Maťchovi teprve druhým odchovancem, kterému se to podařilo. V rozhovoru se vrací ke svým začátkům v přípravce, přesunům do Šternberka a později do Brna, kde sbírá zkušenosti v mužském i juniorském florbalu. Sezona pro něj byla plná výzev — na hřišti i mimo něj — a právě o tom všem se otevřeně rozpovídal v našem rozhovoru.
Začínala v našem oddíle díky svým bratrům. Má za sebou přestup do jednoho z největších klubů v republice a na krku se ji houpe medaile z Mistrovství ČR dorostenek. Anežka se v uplynulé sezoně posunula nejen výkonnostně, ale i osobnostně — získala cenné zkušenosti v nejvyšší soutěži juniorek a postupně se zabydluje v náročném prostředí brněnských Bulldogs. O tom, co jí florbal dává, jaké překážky musela překonat a proč je pro ni důležitější tým než osobní statistiky, se rozpovídala v našem rozhovoru.
Za sebou má extrémně pestrý ročník – stál u zrodu C týmu mužů, odehrál zápasy za všechny mužské celky i veterány, pomáhal s trénováním dětí a k tomu je pár bodů od překonání historického rekordu. Jakub Krnáč v rozhovoru mluví o zákulisí projektu Dim Mak, o emocích ze sezóny, ale i o tom, jak se úplnou náhodou stal trenérem. Upřímně, s nadhledem a vtipem popisuje, co vše mu florbal letos přinesl – a proč se těší, co přijde dál.
Po dvou letech se do našeho oddílu vrátil ve velkém stylu – dvě stříbrné medaile mluví za vše. V rozhovoru bilancujeme sezónu, vzpomínáme na rekordní utkání a nahlížíme i do zákulisí jeho nové role ve vedení klubu. Honza otevřeně mluví o své cestě, motivaci i florbalové filozofii. Jeho návrat ukazuje, že když má člověk chuť, zkušenosti a srdce pro hru, může být přínosem na všech frontách.
Ačkoliv nemá vyložený florbalový vzor, motivace a chuť posouvat se dál rozhodně nechybí. To dokázal i ve své premiérové sezóně mezi muži, kde se zabydlel v sestavě mezi ostřílenými matadory. V rozhovoru otevřeně mluví o své proměně z obránce zpět v útočníka, o tvrdosti mužské soutěže, týmových hodnotách i o tom, na čem chce přes léto zapracovat.
Ahoj Filipe, letos jsi debutoval v mužích. Odehrál jsi kompletní sezonu a připsal sis i starty v poháru hned na začátku ročníku. Při pohledu na tvé osobní statistiky to vypadá, že s adaptací jsi problémy neměl. Jak jsi tuhle premiérovou sezonu mezi muži prožíval?
Ahoj Luke, moje premiérová sezóna mezi muži byla super. Jsem rád že jsem dostal od trenérů šanci ukázat co umím, a taky že jsem si připsal starty již v zmiňovaném poháru. Co se týče adaptace tak bych řekl že proběhla celkem hladce .Statistiky vypadají dobře, ale nejdůležitější je samozřejmě týmový úspěch. Snažil jsem se učit od těch starších a zkušenějších hráčů, nejvíc mě pomohli kluci Krny a Smiča se kterýma hraju v lajně. Byla to skvělá zkušenost, hodně jsem se naučil a posunul. Zápasy byly náročné, ale užil jsem si každý moment na hřišti.
Co tě nejvíc překvapilo na mužské soutěži oproti juniorské soutěži – ať už herně, nebo v přístupu?
Nejvíc mě překvapila rychlost, tvrdost a fyzická náročnost v mužské soutěži, je to úplně jiný level než v juniorech. Co se týče přístupu, tak je tam mnohem větší profesionalita a soustředění.
Jak tě přijala kabina a co pro tebe znamená být součástí mužského týmu?
Kabina mě přijala dobře, kluci jsou super a cítím se tam skvěle. Být součástí mužského týmu pro mě znamená obrovskou šanci se učit a posouvat dál.
Jak hodnotíš uplynulou sezonu ze svého pohledu – individuálně i z pohledu týmu?
Z mého pohledu byla uplynulá sezona náročná, ale zároveň nakonec úspěšná. Individuálně jsem se snažil co nejvíc přispět k týmu a myslím, že se mi to v některých zápasech dařilo. Pořád je na čem pracovat a chci se neustále zlepšovat. Z týmového hlediska hodnotím sezonu pozitivně, i když jsme skončili na 5. místě, což není úplně to, co jsme si představovali. Nicméně shodou okolností nakonec postupujeme po 3 letech zpátky do divize, což je úspěch.
Přestože jsi odjakživa hrál v útoku, tak jsi letos nastupoval v obraně. Na které pozici se cítíš nejlépe?
Je pravda, že jsem odjakživa hrál v útoku a patřím spíš mezi střelce. V juniorské soutěži hraju v obraně a letos jsem si vyzkoušel hrát v obraně i v poháru za muže, ale moc mi to nevyhovovalo, proto jsem byl v sezoně následně přesunut do útoku. Musím říct, že i když jsem si na obranu zvykl a naučil se tam nové věci, tak se nejlíp cítím v útoku. Mám rád, když můžu rozhodovat zápasy, dávat góly a vytvářet šance pro spoluhráče, takže útok je pro mě určitě ta pravá pozice.
Na čem bys chtěl přes léto nejvíc zapracovat, aby sis příští ročník ještě víc užil a posunul se dál?
Přes léto bych chtěl nejvíc zapracovat na své rychlosti a vytrvalosti, abych byl schopný hrát naplno po celý zápas, napadat atd.Taky bych se zaměřil na zlepšení techniky s míčkem, abych byl jistější v kličkách a lépe zvládal hru pod tlakem.
Dokážeš nám přiblížit své slabiny a naopak přednosti?
Co se týče mých předností a slabin, tak mám dobrou střelu a jsem tvrdý a důrazný v osobních soubojích. Naopak, musím zlepšit svou hru hlavou a čtení hry, abych lépe předvídal situace a dokázal se lépe pohybovat po hřišti.
Juniorský tým v posledních sezonách trochu tápe. Máš představu, čím to může být? Dá se něco změnit?
Je pravda, že se juniorce tak poslední 2 sezony moc nepovedly. Možná je to tím, že jsme tam jenom 2-3 ročníky 2007 a zbytek kluků je mladších, takže nemají tolik zkušeností.
V mládežnických kategoriích jsi byl dlouhé roky tahounem svých týmů. Cítíš se jako přirozený lídr, nebo ti tahle role spíš „přistála“?
V mládežnických kategoriích jsem se snažil vždycky hrát naplno a jít příkladem. Jestli se cítím jako přirozený lídr, to je těžké říct, ale role tahouna mi nikdy nebyla nepříjemná. Spíš bych řekl, že mi ta role tak nějak přirozeně vyplynula z toho, jak se snažím hrát. Možná to byla kombinace obojího – přirozeného talentu a snahy vést tým.
Florbal jsi v našem oddíle začal hrát již v přípravce a prošel jsi tedy rukama spousty trenérů. Na které trenéry vzpomínáš nejraději?
Je fakt, že jsem potkal hodně trenérů. Nejvíc si cením těch, kteří se snažili rozvíjet naše individuální dovednosti a zároveň nás učili hrát jako tým. Taky mám rád trenéry, co dokážou být vtipní a vytvořit dobrou atmosféru v kabině. Nejraději vzpomínám na ,,Novise” Honzu Nováka nebo taky na Radka Pařenicu.
Máš nějaký florbalový vzor – ať už z české scény nebo ze zahraničí – který tě ovlivnil nebo stále inspiruje?
Upřímně řečeno, žádný florbalový vzor konkrétně nemám. Snažím se inspirovat od každého hráče, který na hřišti nechá všechno. Vždycky jsem se spíš soustředil na to, abych byl co nejlepší já sám a hrál pro tým. A ani se moc na florbal nedívám, spíš sleduju hokej.
Filipe, děkuji za rozhovor a přeji ať se daří.
Díky moc.