Ahoj Matěji, s velkým úsilím ses pustil do práce v naší nově vznikající dívčí mládežnické struktuře. Jaký byl hlavní impuls, který tě k trénování přivedl, a s jakými představami jsi do této role vstupoval?
Ahoj Luke, k trénování jsem se dostal zhruba před třemi lety, kdy jsem občas chodil pomáhat své sestře na tréninky přípravky. Ze začátku to bylo bez větších ambicí, ale postupně mě to začalo bavit čím dál víc a zjistil jsem, že mě práce s dětmi docela baví. Časem jsem si uvědomil, že bych se trénování rád věnoval mnohem víc. Co se týče trénování dívčího týmu, konkrétně mladších žákyň, šel jsem do toho hlavně proto, že jsem všechny holky dobře znal a věděl jsem, že se mi s nimi bude dobře pracovat. Zároveň jsem viděl jejich potenciál a chuť se zlepšovat. S odstupem času můžu říct, že svého rozhodnutí trénovat vůbec nelituji a cítím, že se jako trenér pořád zlepšuji.

Jak dnes, s odstupem let, vzpomínáš na své florbalové začátky v našem oddíle a na trenéry, kteří tě tehdy trénovali?
Na své florbalové začátky vzpomínám velmi rád. Pokud se nepletu, tak dnes už se žádný z mých tehdejších trenérů trénování nevěnuje, ale mám na ně jen pozitivní vzpomínky. Naučili mě všechny florbalové základy, i přestože jsem nepatřil mezi nejtalentovanější děti.

Pojďme poodhalit tvoji hráčskou kariéru. V sezoně 2019/2020 jsi opustil náš oddíl a vydal ses na zkušenou do FBS Olomouc, kde působíš už sedmou sezonu. Co tě k tomuto kroku vedlo?
Tehdy jsem byl osloven Tomášem Hruškou, zda bych si nechtěl zkusit zahrát v dresu Olomouce na PFC. Nejdřív jsem trochu váhal, ale nakonec jsem se rozhodl to zkusit a turnaj jsem si neskutečně užil. Následně jsem dostal možnost odehrát i několik utkání v 1. lize dorostenců formou střídavých startů, kde jsem cítil že se můžu neskutečně zlepšit. Z důvod větší florbalové kvality a skvělého kolektivu jsem se nakonec rozhodl v Olomouci zůstat.

Díky reorganizaci soutěží před sezonou 2025/2026 jste s Olomoucí postoupili do 1. ligy. Když porovnáš Divizi, Národní ligu a 1. ligu, v čem vidíš ty největší rozdíly. Ať už herně, fyzicky nebo mentálně?
Největší rozdíl mezi soutěžemi vidím hlavně v celkové rychlosti hry, individuálních dovednostech a fyzické připravenosti všech hráčů. Liší se také způsob, jakým rozhodčí pískají – řekl bych, že v 1. lize se může hrát i trochu víc tvrdě, občas i lehce za hranou pravidel bez vyloučení, což podle mě dodává hře na atraktivitě a tento styl hry mi osobně hodně vyhovuje. Soutěž je navíc hodně vyrovnaná oproti Divizi a Národní lize, protože každý tým má takovou kvalitu, že může vyhrát s kýmkoliv.

Aktuálně držíte s Olomoucí skvělé 5. místo. Asi úplně nikdo nečekal, že nováček soutěže bude hrát takhle vysoko. Jaké jste měli ambice po postupu do 1. ligy?
Je pravda, že asi málokdo čekal, že se jako nováček soutěže budeme pohybovat tak vysoko v tabulce. Náš cíl před sezonou byl ale jasný – vyhnout se posledním čtyřem místům, abychom nemuseli hrát baráž o udržení. Zatím se nám tento plán daří a myslím si, že tým předvádí ve druhé nejvyšší soutěži solidní a bojovné výkony. Navíc každým zápasem sbíráme další zkušenosti a postupně zlepšujeme naši hru.

Příští víkend, 6.–8. února, se ve velké hale Sportcentra v Prostějově uskuteční Turnaj tří zemí, kde se utkají juniorské reprezentace Česka, Finska a Švýcarska. Jak moc se těšíš na tento florbalový svátek? Plánuješ se podívat alespoň na jedno utkání?
Na Turnaj tří zemí se opravdu hodně těším. Juniorskou reprezentaci jsem zatím neměl možnost vidět naživo, takže to pro mě bude zase něco nového. V plánu mám přijít se podívat minimálně na páteční a nedělní utkání. Jsem zvědavý nejen na kvalitu zápasů, ale i na celkovou atmosféru akce a zájem fanoušků. Věřím, že to bude florbalový svátek, který si užijí nejen hráči, ale i diváci.

V rámci této akce odehrají muži našeho A týmu domácí utkání v neděli 8. února proti Svitavám ve velké hale Sportcentra. Ty budeš mít v nohách utkání z předešlého dne v 1. lize, kdy zavítáte na půdu Kopřivnice. Láká tě myšlenka nastoupit i za náš A tým, pokud by se naskytla příležitost?
Divizní utkání v takto velké hale se opravdu nevidí každý den. S největší pravděpodobností si v sobotu splním své povinnosti v Kopřivnici a v neděli, pokud se budu cítit fyzicky dobře, nastoupím i proti Svitavám. Samozřejmě bude záležet na domluvě s trenéry, ale taková příležitost by byla určitě velmi lákavá.

Po Turnaj tří zemí následuje hned další víkend dvojzápas elitních olomouckých týmů. V neděli 15. února přivezou ženy do Prostějova extraligu a vyzvou FBC Ostrava, muži v rámci 1. ligy změří síly se Znojmem. Jak se na tuto akci těšíš?
Na každý domácí zápas se těším, ale utkání v Prostějově je pro mě přece jen něco speciálního. Je to místo, kde jsem florbalově vyrůstal, a vždy je příjemné se tam vrátit. Věřím, že celá akce přitáhne velké množství fanoušků, protože jak extraligový zápas žen, tak naše utkání proti Znojmu nabídnou velmi atraktivní podívanou. Navíc máme Znojmu co vracet, protože zápas na jejich hřišti se nám nepovedl podle představ a motivace bude o to větší.

V této sezoně formou střídavých startů pomáháš našemu A týmu mužů v Divizi a v pěti utkáních jsi zaznamenal sedm bodů. Uvažoval jsi někdy o úplném návratu do svého mateřského oddílu?
Možnost střídavých startů mám vzhledem ke svému věku už jen poslední sezonu, a proto se snažím odehrát co nejvíce utkání. Musím říct, že se svým bodovým přínosem nejsem úplně spokojený a cítím, že bych se měl prosazovat mnohem víc. Co se týče návratu do SK K2 Prostějov, ten zatím v plánu nemám. Dokud budu mít dostatečnou kvalitu, chuť na sobě pracovat a možnost působit v Olomouci, rád bych zde zůstal a dál se posouval.

Matěji, děkuji za rozhovor a přejeme hodně štěstí jak na hřišti, tak mimo něj.
Také díky Luke.