Ahoj Marku, letos jsi prožil výjimečnou sezónu. Po Marku Maťchovi jsi druhý odchovanec, který zaznamenal starty v nejvyšší české florbalové soutěži. Gratuluji! Jaký to byl pocit poprvé nastoupit mezi elitu?
Ahoj Luke, sezóna to byla určitě nezapomenutelná a jsem za ni rád. Pocit to byl nepopsatelný, nastoupit na jedno hřiště s hráči, které jsem znal jen z televize a poměřit s nimi síly v nejnižším možném věku jaký liga dovoluje. Ačkoliv to sezóna nebyla úplně úspěšná, tak jsem velmi vděčný Adamovi Konečnému za příležitost načerpat tak neskutečně cenné zkušenosti.

Co tě v Superlize nejvíc překvapilo?
V Superlize mě určitě ze všeho nejvíc překvapilo tempo, úplně přesně si pamatuju, jak jsem  v mém prvním zápase za muže, to byl pohár českého florbalu s Fbš Bohemians, nestačil ani otáčet hlavou, jak měli rychlé přihrávky.

Brnu se po návratu do nejvyšší soutěže nedařilo a s nejvyšší soutěží se po roce loučí. V čem podle tebe byla příčina neúspěchu?
Nemyslím si, že jsem kompetentní hodnotit to, v čem spočíval neúspěch. Jsem si ale jistý, že to nebylo špatnou přípravou (smích).

Juniorský tým, ve kterém primárně působíš, se letos dostal až do play-off a byl blízko postupu do finále B. Jak bys zhodnotil celou sezónu a co podle tebe rozhodlo, že jste nakonec do finále B nepostoupili?
Sezónu bych všeho všudy hodnotil jako neúspěch. Semifinále play-off B není to, kde bych nás chtěl vidět. Rád bych bojoval o cenné kovy CE ligy. A k tomu play-off B - jak si může všimnout každý, kdo zabloudí na svém mobilním zařízení na naši soupisku, náš tým byl převážně složen z ročníků 07/08. Po vypadnutí s Libercem v osmifinále se všichni dorostenci vrátili zpět do své kategorie na jejich vrchol sezóny, kterou zakončili na druhém místě a ještě jednou jim tímto gratuluji. K tomu nás trápila rozsáhlá marodka, která bohužel postihla i mě a odehrál jsem pouze poslední zápas proti Plzni, ve kterém byl soupeř objektivně lepší.

Pojďme ale k úplným začátkům tvé florbalové kariéry. Ta začala v našem oddíle v sezóně 2014/2015. Kdo tě přivedl k florbalu a jak vzpomínáš na své první krůčky v rodném oddíle?
Pokud si to pamatuju správně, tak mě k florbalu přivedl můj bratr, je to takový ten klasický příběh kdy mladší sourozenec chce dělat to co ten starší. Myslím taky, že se mnou se do toho vložil i můj otec, který mě dá se říct provedl všemi kategoriemi. Nebyl to ale jen on, dobře vzpomínám i na Patrika “Hermiho” Herrmanna, který mě trénoval v přípravce. Dokonce jsem na českém florbale našel i úplný bizár, že na pár zápasech mě měl i Jirka Kroupa, tak už asi vím kde začala má nenávist ke Spa*tě. Dodnes taky vzpomínám na Honzu “Novise” Nováka a jeho absolutně legendární hlášku “DO NEBES”. A v neposlední řadě patří velký dík Renatě Ondra Bestrové. Abych to nějak uzavřel, na moje florbalové začátky vzpomínám jen v dobrém.

V našem oddíle jsi odehrál pět sezón a dalším krokem byl přestup do Šternberka. Co tě k tomu vedlo a co ti tato zkušenost dala?
Za přestupem do Šternberka byla nějaká zvědavost jak to funguje v jiném klubu. Jelikož jsme s klukama ze Šternberka jezdili na různé florbalové kempy, potkávali jsme se na zápasech a myslím, že jsme si dost rozuměli, tak to byla jasná volba. 

Po dvou sezónách ve Šternberku jsi přestoupil do ambiciózního Brna. Co rozhodlo o tvém přesunu a byla to těžká volba?
Je to vlastně dost podobný příběh jako v předchozí otázce. Jen v Brně už byla nějaká vidina střední školy a života tam. Musím říct, že volba to ani těžká nebyla, všechno se to semlelo tak rychle, že nebyl čas nad tím přemýšlet a je to jedině dobře. Kdybych si to rozmyslel, tak bych toho litoval snad do konce života. 

Popiš nám své první dojmy po příchodu do brněnského klubu? Bylo těžké se adaptovat na nový tým, spoluhráče a herní styl?
Dojmy byly určitě úžasné. Mám dobrý, že jsem znal jádro týmu, takže adaptace nijak těžká nebyla, kluci mě přijali skvěle. Dá se říct, že jsem si v Brně našel druhou rodinu YNWA. Když máte tohle všechno, tak zvyknout si na herní styl je hračka.

Jak vypadá tvůj běžný tréninkový týden v Brně a jakým způsobem probíhá tvá letní příprava na novou sezónu?
Běžný tréninkový týden na sezónu 2025/2026 by měl obsahovat 6 tréninků týdně a dva zápasy o víkendu. Letní přípravu máme teď každý individuálně s tím, že máme zaslaný tréninkový plán.

Poděl se s námi o své osobní a týmové cíle do nadcházející sezóny?
Týmové cíle jsou jasné, ukončit sezonu s plackou na krku. Ty osobní odehrát celou sezónu, nejlépe bez zranění, s co nejméně zlomenýma hokejkama a být vytížen co je to jen možné, ať už v juniorech, nebo když se poštěstí tak v mužích. 

Několik hráčů se do našeho oddílu nakonec vrátilo. Například Filip Antel má svoji minulost spojenou také s brněnskými Buldoky. Dokážeš si také představit, že se jednou vrátíš zpátky do svého mateřského oddílu? I třeba do jiné role než jako hráč?
Rozhodně nechci dělat žádné unáhlené závěry, ale k trenérství mě to zatím úplně netáhne. Možná to bude taky tím, že to mám z první ruky a vidím co vše to obnáší, být kvalitní trenér. Každopádně já si svých vlasů vážím a určitě nechci dopadnout jako můj táta (smích). S Filipem jsme v kontaktu a párkrát už mě taky lákal na icetime v divizi, bohužel mi není schopen splnit moje banální podmínky a to poskládat ideální tým, který by obsahoval Davida Pařenicu v brance, Matěje Pechu jako obranného parťáka, Filip samotný na hrota, Jakuba Godlu na klasický levaso a poslední podmínkou je Tomáš “Happy” Veselý do role kustoda. Radka Pařenicu jako headcoache beru jako absolutní samozřejmost.

Marku, děkuji ti za rozhovor a přeji hodně úspěchů do další sezóny!
Díky moc. 

Fotografie archiv: Marek Pařenica, Bulldogs Brno.